Tíha kletby

28. listopadu 2010 v 13:11 |  jednorázové
Popis: Zhrzeného muže už nebaví skrývat se pod rouškou zoufalého chtíče. Chce víc, ale jak to jen zařídit, když k němu jeho jediná životní láska chová nehraný odpor?

Postavy: Severus Snape, Lily Evansová


                     Stál tam jako obvykle schován záštěrou stínu a pozoroval ji už několik minut. Připadal si tak potupně malý a ubohý, on, schopný a mocný kouzelník, jeden z nejoblíbenějších samotného pána zla, špehuje mudlovskou šmejdku-přesto to nemohl zastavit, ten kousek studu v jeho těle přebila vášen, jejíž byl plný. Křiklavě rudé vlasy se kroutily a splývaly až ke krásným, porcelánově bledým ramenům. Zvonivý smích na něj doléhal jako záře jarních paprsků slunce, byl jím naplněn, ačkoliv ho neslyšel...měl k němu tolik blízko a přitom tak daleko. Najednou se ze dveří vynořil on a Snape cítil, jak ho zaslepila nenávist. Ten nafoukaný hňup s inteligencí trola a talentem sotva postřehnutelným. Potter. Ani to jméno nebyl s to vyslovit. Tolik se mu hnusil. Přesto si raději vybrala jeho. Při té myšlence se opakovaně zachvěl odporem a potlačovaným smutkem. Byl to však její názor a musel ho respektovat...musel...doopravdy musel? V mysli mu svitl záblesk nové temné naděje. Jeho plášť prosvištěl vzduchem a neviditelná silueta zmizela. 

                      Noc byla nepřirozeně černá a jasná, na obloze svítily varovné hvězdy. V ulicích bylo podezřelé ticho a pouliční lampy jako by se snažily být stále na pozoru. Ve vzduchu viselo napětí a strach. Ano, i on se uměl bát. Vlastně ani nevěděl, zda-li se mu představa toho, co hodlá udělat, zamlouvá, či příčí. Ale nějaká vnitřní síla, kterou neovládal, mu radila, aby se nevzdával. Aby dosáhl toho, co mu bylo celou dobu nespravedlivě odpíráno. Co mu patří a navěky patřit bude. Už daleko rozhodnějšími kroky vyrazil vpřed. Obrysy domu se rýsovaly čím dál jasněji, srdce mu hlasitě tepalo v hrudi. Neslyšně otevřel dveře a vradl se dovnitř. V duchu se kousavě pousmál nad jejich naivitou. Nečekali, že by se k nim mohl někdo dobývat a dům nezaopatřili žádnými ochranými kouzly. Tím se mu situace značně zjednodušila. Slyšel téct vodu ze spoře osvětlené místnosti v zadní části bytu, ale toho si nevšímal. Jediné, co ho zajímalo, bylo pravidelné dýchaní nežných úst. Ozývalo se z rohu pokoje. Postoupil blíže a naskytl se mu andělský pohled. Teď, když jí mohl po tolika měsících spatřit z blízka, oněměl její krásou. Zaváhání se mu nevyplatilo. James vykročil z koupelny a vesele si přitom něco pobrukoval, když v tom spatřil vetřelce a zůstal stát jako přikovaný na místě. Severus toho využil, okamžitě vytáhl hůlku, nezamířil jí však na Pottera, nýbrž na Lily.
"Imperio" špitl a než se James stačil vzpamatoval, vynesl jí do vzduchu, chytil za pas a oba se s chlasitým prásk přemístili.

                       Objevili se v naprosto odlišném prostoru. Z místnosti vyzařoval respekt a bohatsví, působila chladně a nepřístupně. Jeho byt se mu dnes však zdál jako to nejkrásnější místo na světě. Jako by pod jejím půbavem roztála všechna ta hořkost, která se tu v posledních dnech usazovala. Konečně promluvila.
"Ahoj Seve, moc ráda tě vidím." řekla nepřítomně. Její pohled byl zamlžený, ale co na tom záleželo? Slyšel její hlas. Už nedokázal oddělit sny od skutečnosti, dobro od zla.
"Potěšení na mé straně" odpověděl trochu samolibě a poté zdvořile navrhl;
"Nedáme si sklenku vína?"
Lehce přikývla a posadila se do honosného křesla. Za chvíli se vrátil s rudým mokem a položil sklenky na stůl. Lily tu svou uchopila a pozvedla. 
"Na dnešní večer." prohlásila slavnostně a slabě usrkla. Zatoulaná kapka přetelka přes její rty a pomalu se ztrácela v hlubokém výstřihu průhledné noční košile. Hypnoticky po ní opakoval všechny její pohyby. Poté vstal a napřáhl k ní ruku. Vložila do ní tu svou a společně procházeli kolem stříbrno-zelených zdí až k vykládaným dřevěným dveřím. Šťouchl do nich a umožnil jim tak pohled do své ložnice. Uprostřed ní se majestnátně tyčila vysoká postel s nebesy. Vzal dívku do náruče a jemně položil do peřin. Slepě se pousmála a poprosila;
"Líbej mě."
Nebylo třeba ho dvakrát pobízet. Hladově jí uchopil a utápěl se v blažené nevědomosti ženského těla. Co nejrychleji ze sebe strhával všechno oblečení, nahý do ní lačně vstoupil a cítil, jak se mu pod jeho vahou oddává na milost i nemilost. Ta rozkoš mu připadala nekonečná, její tlumené vzdechy ho pobízely a krůpěje potu stékaly na čisté prostěradlo. Zvrácená touhla ho sžíravě rozervávala, jeho poslední řev zanikl v neutuchajících polibcích. Zlomeně se skácel na postel a hrudník se mu splašeně zdvihal doprovázen rychlým funěním. Otočil se k ní a naposledy se zahleděl do její líbezné tváře. Po dlouhém mlčení rusovláska odevzdaně zašeptala;
"Miluji tě, Severusi."
V očích ho zaštípaly kruté slzy zoufalství.
"Já tebe." přiškrceně vydechl. Nedokáže to. Z nočního stolku zvedl vlastní hůlku a podal jí Lily. Věděla, co musí udělat. Z hůlky vystřelil paprsek zeleného světla a bolestný pohled otupl. Černé oči s úlevou upadly v zapomnění.
 


Komentáře

1 BoniTká <3 BoniTká <3 | Web | 29. listopadu 2010 v 16:37 | Reagovat

no trochu mi to vadí :D
protože chci, aby mě nikdo neznal jménem, jsem na blogu jako už .. ne jako osoba, ale jako bonitka .. nespojuji blog se životem :D

2 Afgreki Afgreki | Web | 29. listopadu 2010 v 17:25 | Reagovat

No...tak dobře. Ale pro mě budeš navždy Radunka :)

3 paní archivová paní archivová | Web | 6. prosince 2010 v 6:44 | Reagovat

Jediné, co se mi nelíbí, je ten konec. Smyslově ano, i to, jak je to napsané, ale ten způsob mi neseděl. Ale nápad je originální a skvěle jsi ho zpracovala. Možná mi přišlo něco místy spíš "malfoyovské" - sklenky vína, honosná křesla.. opravdu, kde by tohle Sev a Lily jen tak vzali? Hodně se mi líbí ty myšlenky a úvod, i když není nijak ozvláštěný, zkrášluje ho právě ten hlavní nápad. Pochvalně zvedám všechny palečky :)

4 Afgreki-majitelka Afgreki-majitelka | 6. prosince 2010 v 19:03 | Reagovat

Já vím, pořád se nemůžu odprostit od představy zmijozel=bohatství a přepych. Ale zas si myslím, že Sev není až taková chudina :) Moc děkuju :-*

5 paní archivová paní archivová | Web | 6. prosince 2010 v 21:35 | Reagovat

no, teď už určitě ne.. ale myslím, že jako student měl dost holou prdel :D

6 Afgreki Afgreki | 6. prosince 2010 v 21:37 | Reagovat

Chceš říct jako my dvě? .D Chudák Sevíček.

7 Cassie Cassie | Web | 7. prosince 2010 v 19:12 | Reagovat

Krásně napsané a popsané, líbí se mi Tvůj styl psaní... smekám ;) Bylo to boží!

8 Afgreki-majitelka Afgreki-majitelka | Web | 7. prosince 2010 v 21:24 | Reagovat

Nevím, jestli si takovou pochvalu doopravdy zasloužím...ale moc mě potěšila :) Děkují *úsměvný červenáček*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama